Možnosti využití elektronických prostředků v oblasti AML/CFT při identifikaci klienta

JUDr. Tomáš Nielsen, JUDr. Tomáš Horáček, PhD., Mgr. Jan Přibyl

Opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu jsou v dnešní době významnou oblastí regulovanou právem, se kterou přijde do styku téměř každý. Nicméně povědomí o těchto opatřeních je přes jejich velký význam stále poměrně malé, a to dokonce i mezi řadou povinných osob, přestože tato opatření se v České republice uplatňují více než 20 let.

Současná právní úprava je obsažena především v zákoně č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů („AML zákon“). Ten nyní čeká s ohledem na změny v evropském právu rozsáhlá novelizace, která je již na půdě parlamentu pod sněmovním tiskem č. 752. Ta by měla přinést řadu změn.

Identifikace klienta

Značná část obchodního styku probíhá v současné době elektronicky. Nicméně právní předpisy v oblasti AML do značné míry možnost užívání elektronických prostředků omezují nebo alespoň znejasňují. Jednou ze základních povinností v oblasti AML, kterou musí povinné osoby plnit, je identifikace klienta. Její provádění je upraveno zejména v § 8 AML zákona. Podle § 8 odst. 1 AML zákona první identifikaci klienta nebo osoby, která jej zastupuje, musí provádět povinná osoba zásadně za fyzické přítomnosti identifikovaného. Toto ustanovení při striktním výkladu znemožňuje provádět první identifikaci jen pomocí elektronických prostředků, ale vždy je nutný fyzický kontakt alespoň se zástupcem klienta. Z uvedeného zákon připouští výjimky, možnost použití elektronických prostředků při dodržení úzkého výkladu uvedeného ustanovení je však minimální. A to i přesto, že moderní technologie nesporně umožňují i identifikaci dálkovou, při zachování všech kvalitativních parametrů, na nichž je dnes založena (viz dnešní videokonference apod.). Změnu by mohla přinést očekávaná novela, která by měla výjimky rozšířit.

Elektronické prostředky je, oproti první identifikaci, možné široce uplatnit při dalších obchodech s klientem, který byl již identifikován za fyzické přítomnosti. Dle § 8 odst. 5 AML zákona ověří povinná osoba vhodným způsobem totožnost konkrétní jednající fyzické osoby. Zde již zákon způsob identifikace blíže neupřesňuje, a tedy použití elektronických prostředků nebrání. Je na volbě, ale též i odpovědnosti, povinné osoby, jaký způsob identifikace bude používat. Tento způsob by měl být dostatečně zabezpečený tak, aby nemohlo dojít k záměně klienta. Vše závisí též na rizikovosti konkrétního obchodu. Může být nastaven rozdílný způsob pro různé obchody, a to i se stejným klientem.

Možnosti užití elektronických prostředků při první identifikaci klienta

V současné době existuje zřejmě jediná výjimka, kdy je možné provést identifikaci pouze elektronicky bez fyzické přítomnosti klienta, a to v případě dle § 11 odst. 4 AML zákona. Ta se vztahuje na smlouvy o finančních službách uzavírané distančním způsobem. AML zákon zde odkazuje na spotřebitelské smlouvy o finančních službách dle § 1841 a násl. občanského zákoníku. Smlouvou o finanční službě se rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji.

Při použití této výjimky je však třeba splnit zákonem stanovené podmínky. V prví řadě musí být první platba na základě těchto smluv uskutečněna prostřednictvím účtu vedeného na jméno klienta u úvěrové instituce nebo u zahraniční úvěrové instituce působící na území členského státu Evropské unie nebo Evropského hospodářského prostoru. Dále musí povinná osoba obdržet od klienta kopii dokladu, který potvrzuje existenci takového účtu, kopie příslušných částí průkazu totožnosti a nejméně jednoho dalšího podpůrného dokladu, z nichž lze zjistit identifikační údaje, druh a číslo průkazu totožnosti, stát, popřípadě orgán, který jej vydal, a dobu platnosti. Kopie dokladů musí být pořízeny takovým způsobem, aby příslušné údaje byly čitelné a byla zajištěna možnost jejich uchování po stanovenou dobu. Musí obsahovat i vyobrazení identifikované fyzické osoby v průkazu totožnosti v takové kvalitě, aby umožňovala ověření shody podoby.

S ohledem na uvedené je v současné době užití elektronických prostředků při identifikaci v oblasti AML velmi omezené.

Očekávané změny v možnostech užití elektronických prostředků při první identifikaci klienta

Novela AML zákona předpokládá změny v dosavadní výjimce při uzavírání smluv o finančních službách distančním způsobem se spotřebitelem a rovněž předpokládá možnost identifikace pomocí tzv. služeb vytvářejících důvěru.

Ve výjimce dosud uvedené v § 11 odst. 4 AML zákona (nově navrhována v § 11 odst. 7) jsou předkládány zásadní změny. Ze zákona především vypadává odkaz na smlouvy o finančních službách uzavírané distančním způsobem podle občanského zákoníku. Nově se bude výjimka vztahovat na všechny smlouvy o poskytnutí finanční služby, nikoli jen na smlouvy uzavírané distančním způsobem se spotřebitelem. Na druhou strany však novela přináší několik zpřísnění a nejasností.

Novela AML zákona výslovně předpokládá, že smlouva o poskytnutí finanční služby musí být v písemné formě. Důvodová zpráva k novele AML zákona sice uvádí, že písemná forma je na základě § 1822 odst. 2 občanského zákoníku vyžadována již nyní. Dle našeho názoru odkaz na ustanovení, podle kterého podnikatel vydá spotřebiteli bezprostředně po uzavření smlouvy alespoň jedno její vyhotovení, není zcela totožný s požadavkem písemné formy smlouvy.

Dále je nejasný okruh služeb, na který se má výjimka vztahovat. Finanční služby, jak připouští i důvodová zpráva k novele AML zákona, nejsou v českém právu jednoznačně definovány. Současný odkaz na výčet uvedený v § 1841 občanského zákoníku nebude již nadále použitelný. Sám občanský zákoník uvádí, že tento výčet je jen pro účely úpravy spotřebitelských smluv. Lze však předpokládat, že praxe bude nadále z tohoto výčtu vycházet.

Novela předpokládá též zúžení okruhu povinných osob, které mohou výjimku využít. Zatímco nyní může výjimku aplikovat každá povinná osoba, nově se předpokládá, že ji budou moci využít pouze úvěrové a vybrané finanční instituce uvedené v § 2 odst. 1 písm. a) a b) bodech 1 až 11 AML zákona. Ostatním povinným osobám má tato možnost zaniknout.

Nelze také opominout novou povinnost uplatnit výjimku pouze, pokud povinná osoba nemá pochybnost o skutečné totožnosti klienta. Povinná osoba proto musí vždy důkladně zvážit, kdy výjimku uplatní. Jak výslovně uvádí důvodová zpráva k novele AML zákona a jak ukazuje dosavadní praxe, podmínky stanovené zákonem je třeba považovat za zákonné minimum. Je na každé povinné osobě, která bude výjimku využívat, aby si nastavila další bezpečnostní opatření.

Ačkoli se na první pohled jeví, že možnost využívat elektronické prostředky i při první identifikaci se nově rozšiřuje, v konečném důsledku bude s ohledem na zpřísnění podmínek zřejmě využívána méně než dosud.

Mnohem zásadnější změnu ve využití elektronických prostředků přináší další, zcela nová, výjimka pro první identifikaci, a to možnost užití tzv. služeb vytvářejících důvěru. Tato novinka se do AML zákona dostává v souvislosti s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (nařízení eIDAS), které se použije od 1. července 2016.

Bez fyzické přítomnosti může povinná osoba provést identifikaci klienta, jestliže jí klient sdělí zákonem požadované identifikační a další údaje, povinná osoba ověří totožnost příslušné fyzické osoby u kvalifikovaného poskytovatele služeb vytvářejících důvěru podle nařízení eIDAS a povinná osoba nemá pochybnost o skutečné totožnosti klienta. V praxi tato výjimka znamená, že bude možné použít při první identifikaci klienta jistou obdobu elektronických podpisů. Oproti výjimce u smluv o finančních službách, která obsahuje řadu omezení, je možnost užití služeb vytvářejících důvěru pro první identifikaci koncipována mnohem volněji. Užít ji mohou všechny povinné osoby a jediným omezením je požadavek, aby povinná osoba neměla pochybnost o skutečné totožnosti klienta.

Obdobně jako v jiných případech i zde bude muset povinná osoba zhodnotit veškerá rizika a nastavit si postupy tak, aby nedošlo k chybné identifikaci klienta. I v tomto případě bude vhodné doplnit identifikaci o další způsoby, například o zaslání kopií dokladů prokazujících totožnost nebo dalších potřebných informací.

Závěrem

I v dnešní době, kdy je používání informačních technologií široce rozšířeno, je užití elektronických prostředků v oblasti opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu do značné míry omezeno, a to zejména v případě první identifikace, kdy zákon výrazně preferuje fyzickou přítomnost klienta nebo jeho zástupce u povinné osoby. Aniž by k tomu přitom existovaly nějaké přesvědčivé důvody.

Změnu by mohla přinést rozsáhlá novela AML zákona, která je v současné době na půdě parlamentu. Pro využití elektronických prostředků při identifikaci bude mít zřejmě největší význam navrhovaná výjimka, která umožní při identifikaci využít služeb vytvářejících důvěru podle nařízení eIDAS. S ohledem na stav legislativního procesu je však otázkou, v jaké podobě a zda bude tato novela schválena, a stejně tak teprve praxe ukáže skutečné nové možnosti využití elektronických prostředků v oblasti AML.

 

Mgr. Jan Přibyl

JUDr. Tomáš Horáček, PhD.

JUDr. Tomáš Nielsen

(Autoři působí v advokátní kanceláři NIELSEN MEINL)